Můj účet
Obědy školákům
Výdaje spojené se školní docházkou pro Davídka
Rozvoj a vzdělání Přispívali jste na náklady spojené se vzděláním (školní pomůcky, výlety, divadla, focení, škola v přírodě apod.)
Pracuji jako speciální pedagog/etoped ve škole, kam v roce 2015 nastoupil tehdy malý Davídek. Už při jeho zápisu jsme vytipovali, že rodinná situace u nich bude náročnější. Davídek přišel ve starém oblečení a s poškozenými brýlemi, které nechtěl nosit. Na hlavě měl veliké lysé fleky a ruce plné bradavic. Pro ostatní děti se stal okamžitě terčem zájmu. Davídek je spíše introvertně laděný a situaci ve škole na začátku moc nezvládal. Držel se stranou kolektivu, s nikým se nekamarádil, sám se do skupinky nikdy nezapojil. Chodil ve stále stejném oblečení, neměl uhrazené školní obědy ani pomůcky. Škola okamžitě reagovala a nabídla rodině pomoc ve formě školních obědů, občas doplacení nějaké školní akce. Mamince jsme vysvětlili, co Davídek potřebuje k tomu, aby prospíval, a doporučili jsme odborná vyšetření a několik návrhů, jak řešit Davidovy vlasy. Maminka na naši pomoc pozitivně zareagovala a začala využívat pravidelných konzultací a možnosti provázení. Maminka bohužel nepracuje a nemá nárok na žádné dávky. V dětství prodělala dětskou mozkovou obrnu, s jejímiž následky se potýká dodnes (velice špatně chodí). Trápí ji také epilepsie a musí se starat o mentálně postiženou dcerku Anetku. Rodina opakovaně žádá o vyšší stupeň podpory na péči o Anetku, protože lékaři tvrdí, že na to mají nárok. Dávky jsou jim však opakovaně zamítány. Tatínek dětí pracuje a do zaměstnání chodí i o víkendech a ve svátky. Zaměstnavatel mu měsíčně z platu strhává 10 000 korun na nájem a denně vyplácí 200 korun, ze kterých tatínek zvládne nakoupit jídlo pro 4 lidi a ještě dělat dětem svačinky. Často ale jedí jen samotné špagety, kolínka nebo brambory. Davídek je nyní žákem 5. třídy. Velmi si váží toho, že má vlastní čip na školní obědy, nikdy jsem ho neviděla, že by něco vracel. Chodí si také přidávat a jí polévku, jídlo, saláty i mléčné výrobky. Našel si svoje místo v kolektivu a dokáže si přijít požádat o pomoc nebo o obědy na další měsíc. Velice si to oproti jiným žákům hlídá. Zároveň je dobrým žákem s pěkným prospěchem. Už mu také povyrostly vlasy, které zakryjí holá místa, a tak už nemusí nosit čepici. Všechny bradavice jsou také pryč. A začíná se více usmívat. Do školy chodí rád a cítí se tady dobře a bezpečně. Tak skromného chlapce, jako je Davídek, jsem ještě nikdy neviděla, proto bych mu prostřednictvím Patrona dětí chtěla pomoci sehnat peníze na školní pomůcky, výlety i školu v přírodě.
Společně jsme vybrali
celou částku
30,000
Kč
Děkujeme všem!
Maminka vypráví příběh svého šikovného synka
Jsem maminkou dvou úžasných dětí, Davídka a Anetky, které jsou mojí radostí. Davídek je už dvanáctiletý kluk, který chodí do 5. třídy. Moc dobře se učí a vypadá to, že na vysvědčení bude mít zase vyznamenání. Je spíše tichý a moc milý. Dříve ho trápily potíže s očima a štítnou žlázou, to už je ale naštěstí za námi. Bohužel se u něj objevila alopecie známá jako nemoc vypadávání vlasů. U Davídka se projevuje přesně ohraničenými plešatými místy na hlavě, z čehož je zoufalý. Tento problém ale zatím neumíme řešit. Říkám mu, že vlásky ostříháme, že je to teď moderní, on ale nechce.
Desetiletá Anetka to také nemá zrovna snadné. Má za sebou operaci obou očí, trpí opožděným vývojem a těžkou mentální retardací, nemluví a nejspíš nikdy ani mluvit nebude. Jediné slůvko, které umí říct, je „táta“, ale snažíme se s ní komunikovat podle obrázků. Chodí do speciální školy, kde je moc spokojená. Její stav se však moc nelepší.
S manželem se našim dětem snažíme dopřát vše potřebné, protože se ale nacházíme ve finanční tísni, není to pro nás snadné. Bohužel máme dvě exekuce. Jednou jsem si musela půjčit 1 000 korun na jídlo a nyní musím uhradit 5 000 korun. Druhá exekuce vznikla kvůli pobytu v nemocnici. Když měl Davídek 10 měsíců, dostal astmatický záchvat a byl hospitalizován. Později jsem za pobyt v nemocnici měla zaplatit 900 korun, nejspíš jsem na to ale časem zapomněla a teď jsem se dozvěděla, že dlužím 10 000 korun.
Manžel pracuje a jeho plat jde na úhradu bydlení, potravin a splátky dluhů. Já dostávám příspěvek na péči o Anetku a přídavky na děti, i tak je ale naše finanční situace kritická. Nikdy jsme jako rodina nebyli společně na výletě ani dovolené, mnohem horší je však to, že jsem Davidovi ještě nezvládla koupit vše potřebné do školy.
Nechci, aby se ve škole cítil vyčleněný. Má tam sice kamarády, vnímá však, že nemá spoustu věcí a že se nemůže účastnit placených školních akcí. A protože si nepřeji nic jiného, než aby byl šťastný, prosím vás o pomoc s financováním školních pomůcek, školy v přírodě, výletů apod. Sami mu s manželem nic z toho dopřát nemůžeme.
Tyto stránky používají k poskytování služeb soubory cookie. Používáním
tohoto webu s tím souhlasíte.
