Závěsná houpačka pro Kubíka

Jsme čtyřčlenná rodina – já, manžel a synové Kubík (8 let) a Štěpánek (4 roky). Bydlíme v rodinném domku po manželových prarodičích. V domku se nám hezky žije, bohužel ale není bezbariérový, a proto jsme byli nuceni začít v loňském roce přistavovat bezbariérovou část. Kubíkovi byl totiž diagnostikován hypotonický syndrom s psychomotorickou retardací, což znamená, že má ochablé svalstvo ve spojení s mentálním opožděním. Potřebuje tak mít kolem sebe bezbariérový prostor.

Z počátku byl jako hadrová panenka a veškerý pohyb pro něj byl velmi náročný. Hned v porodnici jsme s ním začali cvičit Vojtovu metodu a stále v ní pokračujeme. Kubík naštěstí dělá pokroky, i když si na ně musíme delší dobu počkat. To, co se některé děti naučí za několik týdnů, Kubíkovi trvá mnohem déle. Nyní, ve svých 8 letech, leze po čtyřech, s oporou se dostane do vysokého kleku, stoupne si a obchází nábytek, vydrží sám stát v prostoru. Pod dozorem fyzioterapeutky na rehabilitacích také zvládá pár samostatných krůčků. Na rehabilitacích spolupracuje v rámci svých možností, ale velmi se snaží a neprotestuje. Rehabilitační lékaři nevidí důvod, proč by jednou neměl sám chodit, chce to ale čas a opakované intenzivní cvičení, které mu moc pomáhá.

Mentálně je Kubík na úrovni ročního dítěte. Bohužel zatím nemluví, proto je naše vzájemná komunikace velkým problémem. K tomu všemu se ještě přidala potravinová alergie na lepek, mléko, sóju a vaječný bílek, která mu způsobovala velké problémy s trávením. Má tedy přísnou dietu.

Protože Kubík rehabilituje téměř neustále, doma ho necháváme odpočívat a hrát si s jeho oblíbenými zvukovými a světelnými hračkami. Rádi bychom mu také pořídili relaxační houpačku, kterou bychom umístili v jeho pokojíku. Mohl by v ní odpočívat a regenerovat, jemné kolísání by mu také pomáhalo se zklidnit. Houpání dětem rovněž přináší důležité pohybové zkušenosti. Houpačka by pro něj také byla jako odměna za dřinu na opakovaných rehabilitacích.