Maminka o Míšovi říká, že je hodný a veselý kluk. Ze všeho nejraději má společnost dětí a je pro každou legraci. A to i přesto, že nechodí a nemluví - teprve nedávno začal s velkou slávou říkat „papa, mama, baba, bebe". Na levé ucho neslyší vůbec a na pravé velmi špatně. Stravu jí jen plně mixovanou.
„Na první pohled to na něm možná není znát, ale ten, kdo je s Míšou déle, je nakonec hodně překvapený na kolika lumpárnách se podílí. Jinak za něj musím hodně myslet a vnímat nejen jeho potřeby, ale i pocity - třeba, zda ho něco nebolí. Jsem taková jeho hlava, pusa, ruce i nohy,“ vypráví maminka, která se od rána do večera nezastaví a se svým synem dokáže skvěle komunikovat i beze slov.
Míša si to neuvědomuje, ale je přeborník. Minimálně v tom, že už stihnul dvacet sedm hospitalizací v nemocnici. Narodil se totiž s velmi vzácnou genetickou vadou. Chybí mu část prvního chromozomu. „Už jako dvoutýdenní miminko musel na operaci srdce. To bylo tehdy velmi těžké období a nerada na něj vzpomínám. Zanechalo to velké šrámy na duši celé naší rodiny,“ přiznává maminka na rovinu. K chlapečkově srdeční a genetické vadě se připojily další a další včetně epilepsie. Trpí také sluchovými, očními a také urologickými problémy a částečným vykloubením kyčlí. „V nemocnici jsme jako doma,“ konstatuje maminka. Letos se jí ale aspoň trochu ulevilo. Míša začal chodit do 1.třídy speciální školy, kterou kombinujeme se stacionářem, kde má rehabilitace. V době, kdy je pod dohledem odborníků dohání maminka veškeré domácí resty.
„Míša je můj milý pacient a kamarád z dětské léčebny, kde pracuji jako ergoterapeutka. Hošík k nám s maminkou jezdí každého půl roku na léčebný pobyt a známe se již několik let. Vždy s radostí sleduji, jaké pokroky za tu dobu, co jsem ho neviděla, udělal,“ bere si slovo Kateřina Blechová. Maminku prý velmi obdivuje. Míša má totiž o tři roky staršího bratra, který rovněž není úplně zdravý. Navzdory obrovskému pracovnímu i psychickému náporu, kterému je proto maminka každý den vystavena, si nikdy nestěžuje. Ergoterapeutka ji zná vždy jen s úsměvem na tváři. „Velmi ráda se za podporu Míši s terapiemi, které ho posunou ve vývoji řeči i pohybu, přimluvím. Celá rodina si to zaslouží.“
Chcete Míšovi pomoci, aby ze slabik přesunul ke slovům a udělal své první krůčky?
Film začíná. Na lavičce sedí krásná maminka se dvěma úžasnými syny. Žena miluje umění a jazyky. Od malička se věnuje hudbě a vystudovala obor dirigování na konzervatoři. Pak se zamilovala, provdala a narodili se jí dva synové Alexandr (dnes 11) a Artur (dnes 9). A pak se v symfonii života ozvaly falešné tóny až nakonec hudba téměř utichla.
Usměvavé čtyřleté holčičce z fotografie říkají všichni Kájinka. Než se narodila znala její maminka Petra slovo toxoplazmóza jen z křížovky. Dnes vám důvody jejího vzniku a všechny příznaky vyjmenuje jako když bičem mrská i o půlnoci. Ví toho také spousty o mozkomíšním moku, shuntech a dalších věcech, které souvisejí s Kájinou nemoxí.
O pomoc pro své děti se na nás obracejí i rodiče dětí, které mají potíže s růstem. Patří mezi ně i dvouletá holčička, z jejíž fotografie doslova čiší odvaha a chuť do života. O co Agátka zaostává výškou, o to více je velká odhodláním poprat se se životem. Tenhle pocit jsme neměli jen my, ale i řada z vás, kteří sledujete naše sociální sítě.
Tyto stránky používají k poskytování služeb soubory cookie. Používáním
tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace.
Můj účet
