Pořád jsou mezi námi děti, které celý den hladoví

V ČR existují dva celorepublikové projekty na podporu obědů ve školách. To nestačí?

Stále jsou tu stovky dětí, které se ani do jednoho z nich nevejdou. Důvodů je řada a bohužel se o nich nemluví. Příklady? Škola, do které dítě chodí, není do žádného z projektů zapojena. Jindy je přihlášena zrovna do toho, kde je podmínkou hmotná nouze. Když rodině sociální dávky uniknou třeba jen „o fous“, dítě na obědy nedosáhne. Někdy je také důvodem s žádostmi spojená složitější administrativa nebo fakt, že konkrétní „obědový“ projekt není určen pro mateřské a střední školy.

Nemusím popisovat, jak důležitá je z mnoha hledisek pro dítě pravidelná teplá strava. Ale nejde pouze o ni, ale i o možnost trávit čas mimo vyučování se stejně starými dětmi. Právě ve školkách a školách často získáváme kamarády na celý život a se svými vrstevníky nacházíme společné zájmy.

Samostatnou kapitolou jsou mateřské školky. Do většiny z nich totiž dítě bez zaplacení obědů ani nepřijmou. Když ale rodič nemá dítě kam dát, nemůže do zaměstnání, a proto nemá peníze na školku. To je začarovaný kruh, ze kterého nevede cesta ven. Pro samoživitele, ale i pro některé úplné rodiny s nízkým příjmem, je tento problém fatální. V dané situaci můžeme být pro rodiče vhodnou možností, jak celou situaci řešit.

Protože peníze neposíláme rodičům, ale přímo školce nebo škole, kterou dítě navštěvuje, můžeme dárcům garantovat, že budou použity právě jen na to, aby se dítě najedlo

Musí k vám dítě, které potřebuje oběd, přihlásit škola?

Patron dětí se zaměřuje na přímou pomoc dětem a jejich rodinám. Na rozdíl od celorepublikových projektů tedy podávají žádost přímo rodiče či osoby, které mají z rozhodnutí soudu dítě svěřené do péče. Ze žádosti se potřebujeme dozvědět příběh dítěte a jeho rodiny, ve kterém je pravdivě vylíčeno, s čím se rodina potýká a proč je pomoc zapotřebí.

A to je všechno? Nic jiného rodina pro žádost o pomoc nepotřebuje?

V případě obědů do škol potřebujeme kontakt na hospodářku, vedoucí školní jídelny, či někoho, s kým budeme ve škole vyřizovat úhradu obědů pro dítě. Také bychom měli vědět, kolik stojí jeden oběd a na jaké období by si rodina přála jej zaplatit. Zpravidla to je pololetí. Vyplnit žádost netrvá déle než půl hodinky. Doklady o hmotné nouzi a příjmech nepotřebujeme. Zato je důležitá osoba Patrona.

Kdo to je ten Patron?

Patron by měl být důvěryhodný člověk, který nám a našim dárcům potvrdí, že rodina a dítě existují a opravdu pomoc potřebují. Musí být ochoten vyplnit krátkou žádost, v níž nám ze svého hlediska vysvětlí, proč dítě od nás pomoc potřebuje. Většinou její sepsání netrvá déle než čtvrt hodiny. Může to být učitel, sociální pracovník z OSPOD nebo neziskové organizace, vedoucí zájmové činnosti, trenér, zdravotník nebo i rodinný známý. Podotýkám, že nikdy ne rodinný příslušník ani partner či partnerka rodiče?

Pokud tedy Patron potvrdí, že dítě pomoc potřebuje, je to pro vás dostatečná záruka?

Je to první důležité potvrzení toho, že dítě potřebuje pomoct. Ale ne jediné, všechny žádosti u nás prověřuje oddělení risku. Nehodnotíme lidské osudy a nepokládáme na váhu to, jestli některé dítě potřebuje pomoct více a jiné méně. Prověřování vnímáme jako nezbytnost pro ochranu darů našich dárců a pro zachování důvěryhodnosti.

Obecně jsem přesvědčena, že právě existence obrovského množství různých neziskových organizací vede k tomu, že je neustále nutné opakovat, jaké atributy z nich dělají organizaci důvěryhodnou – pro žadatele i pro dárce. Rozhodně mezi ně patří například legální veřejná sbírka, zveřejňování výročních zpráv včetně informací o hospodaření a transparentnost.

Chápu dobře, že celý proces podání žádosti probíhá elektronicky?

Téměř od samého počátku naší existence je nejen podání žádosti, ale celý proces schvalování i vyplácení darů založen pouze na elektronickém kontaktu. Právě díky tomu můžeme fungovat po celé republice a být po ruce v každé, i té nejodlehlejší vesnici. A pozoruji s velkou radostí, že neziskovek, které vsadily na digitalizaci, přibývá.

Co byste vzkázala rodičům, kteří se třeba za to, že nemohou dětem zaplatit obědy ve škole, stydí?

Člověk nikdy neví, co ho potká. Dnes se do svízelné situace může dostat snadno a rychle téměř každý. Rodiče, kterým není příjemné si říkat o pomoc, chápu. Není ale čeho se bát. V našich příbězích se kromě křestního jména dítěte neobjevuje nic, co by mohlo kohokoli cizího navést na to, o kterou rodinu jde. Pokud se rodina chce chránit i před lidmi, které ji znají, můžeme místo fotky dítěte u příběhu zveřejnit kreslenou postavičku, tzv. avatar. A ze závažných důvodů můžeme změnit i křestní jméno dítěte.

Proto odhoďte stud, výsledek stojí za to! Dítě bude mít zajištěnou pravidelnou stravu, nebo se může zapojit do mimoškolních aktivit, jet s kamarády na tábor a prožívat spoustu dalších věcí, které k hezkému dětství patří.

Je stejně jednoduché darovat, jako požádat o pomoc?

V našem případě stačí, když si dárce vybere příběh dítěte, který ho chytne za srdce a přispěje pomocí platební karty či převodem z účtu. Během několika sekund vidí, že celá částka, kterou poslal, ve sbírce na dítě přibyla. Náš provoz totiž hradí Nadace Sirius, která nás před čtyřmi lety založila, a tak můžeme na pomoc dětem věnovat vždy 100 procent částky, kterou dárce přispěl. Žádná sbírka přitom nevede na bankovní účet rodiny dítěte. Peníze putují na sbírkové konto, které je vedeno u naší banky a my z něj potom zaplatíme přímo konkrétní věcnou pomoc dodavateli či službu poskytovateli.

Takže ano, přispět nějakému dítěti nebo na transparentní účet Patrona dětí je jednoduché, rychlé a transparentní.

Co vám tato práce dává osobně?

Patron dětí nepomáhá jen s obědy, zaměřuje se na podporu vzdělávání a rozvoje dětí z rodin, kde chybí peníze. A nejen to, pomáhá i dětem se zdravotním postižením s úhradou různých terapií, rehabilitací, asistencí či zdravotních pomůcek. Každý den si uvědomuji, jaké mám v životě obrovské štěstí, že mám zdravé děti a ani jsem nikdy nestála před rozhodnutím, zda jim mám koupit jídlo, nebo raději zaplatit elektřinu. Z pracovního hlediska pak poděkování od rodičů a dětí. Jejich dopisy, fotky či dětmi namalované obrázky, které svědčí o tom, že jsme dokázali alespoň trochu něco zlepšit, jsou tím největším oceněním naší práce. Prostě dělám něco, co má smysl.