„Toxoplazmóza je parazitní onemocnění, se kterým se Kájinka už narodila. Aby toho nemělo moje zlatíčko málo, přidalo se i nadměrné hromadění mozkomíšního moku v mozkových komorách. Způsobuje tlak na tkáň, a tím poškození mozku s trvalými následky,“ vysvětluje věcně. Holčička tak v nejútlejším věku podstoupila operaci, kdy jí lékaři zavedli do mozku implantát shunt (hadičku, která mozkomíšní mok odvádí).

Neohlížet se a nepanikařit

Maminka sice s Kájinčiným otcem nežije, ale na holičkách je nenechal. Bere si dcerku na víkendy a jezdí s nimi na všechny lékařské kontroly. „Toho si vážím, že se nám povedlo rozejít se důstojně a nepřestat být rodiči. Usilovně se snažím neohlížet za sebe a nepropadat, pokud možno, panice,“ říká maminka, a dodává: "Kája si ráda hraje se svými hračkami a miluje společnost ostatních dětí. Je mezi nimi spokojená, a to je také velký důkaz její vnitřní pohody, a proto jsem spokojená i já.“

Minulost neřeším. Jsem tu pro Kájinku, aby byla šťastná a rozvíjela se.

Kája roste jako z vody

Jako samoživitelka, pečující o dceru 24 hodin denně, nemá maminka logicky moc šanci vytvořit si nějaké zásadní úspory. „Kája roste a cvičit s ní je pro mě velmi náročné. Při její výšce to na zemi nebo na posteli už není možné. Proto jsme moc potřebovaly Vojtův rehabilitační stůl. I kdybych ale nejedla, z vlastních financí bych si ho nemohla dovolit,“ říká smutně maminka. Spřízněná duše Pavla Foster Skalová, která často asistuje u Kájinčina pravidelného cvičení a stala se i její Patronkou v příběhu zveřejněném na stránkách Patrona dětí, doplňuje: „Dívenka s maminkou cvičí dennodenně. V tuto chvíli je jen kousek od toho, aby se postavila na vlastní nohy a možná udělala své první krůčky. Bylo by škoda, kdyby tyto naděje ztroskotaly na rehabilitačním stole.“ A maminka, pro kterou je osud Káji důležitý nade vše, uzavírá: „Jsem od srdce vděčná všem, kteří nám pomohli.“