Usměvavé čtyřleté holčičce z fotografie říkají všichni Kájinka. Než se narodila znala její maminka Petra slovo toxoplazmóza jen z křížovky. Dnes vám důvody jejího vzniku a všechny příznaky vyjmenuje jako když bičem mrská i o půlnoci. Ví toho také spousty o mozkomíšním moku, shuntech a dalších věcech, které souvisejí s Kájinou nemoxí.
„Toxoplazmóza je parazitní onemocnění, se kterým se Kájinka už narodila. Aby toho nemělo moje zlatíčko málo, přidalo se i nadměrné hromadění mozkomíšního moku v mozkových komorách. Způsobuje tlak na tkáň, a tím poškození mozku s trvalými následky,“ vysvětluje věcně. Holčička tak v nejútlejším věku podstoupila operaci, kdy jí lékaři zavedli do mozku implantát shunt (hadičku, která mozkomíšní mok odvádí).
Maminka sice s Kájinčiným otcem nežije, ale na holičkách je nenechal. Bere si dcerku na víkendy a jezdí s nimi na všechny lékařské kontroly*. „Toho si vážím, že se nám povedlo rozejít se důstojně a nepřestat být rodiči. Usilovně se snažím neohlížet za sebe a nepropadat, pokud možno, panice,“* říká maminka, a dodává: "Kája si ráda hraje se svými hračkami a miluje společnost ostatních dětí. Je mezi nimi spokojená, a to je také velký důkaz její vnitřní pohody, a proto jsem spokojená i já.“
Minulost neřeším. Jsem tu pro Kájinku, aby byla šťastná a rozvíjela se.
Jako samoživitelka, pečující o dceru 24 hodin denně, nemá maminka logicky moc šanci vytvořit si nějaké zásadní úspory. „*Kája roste a cvičit s ní je pro mě velmi náročné. Při její výšce to na zemi nebo na posteli už není možné. Proto jsme moc potřebovaly Vojtův rehabilitační stůl. I kdybych ale nejedla, z vlastních financí bych si ho nemohla dovolit,“* říká smutně maminka. Spřízněná duše Pavla Foster Skalová, která často asistuje u Kájinčina pravidelného cvičení a stala se i její Patronkou v příběhu zveřejněném na stránkách Patrona dětí, doplňuje: „Dívenka s maminkou cvičí dennodenně. V tuto chvíli je jen kousek od toho, aby se postavila na vlastní nohy a možná udělala své první krůčky. Bylo by škoda, kdyby tyto naděje ztroskotaly na rehabilitačním stole.“ A maminka, pro kterou je osud Káji důležitý nade vše, uzavírá: „Jsem od srdce vděčná všem, kteří nám pomohli.“
Jsem zákonný zástupce dítěte, tedy jeho rodič nebo pěstoun, a chci pro něj požádat o dar.
Znám rodinu, jejíž dítě potřebuje pomoc. Chci se stát Patronem příběhu a potvrdím jeho důvěryhodnost.
Letošní kampaň Darujme prázdniny se zaměřuje především na získání pravidelných dárců. I zdánlivě malá pomoc v hodnotě například jedné kávy, která se opakuje každý měsíc, může totiž znamenat zásadní podporu pro mnoho dětí. Finanční příspěvky zaslané v rámci kampaně Darujme prázdniny televize Nova navýší až do celkové výše 750 000 Kč.
Jedním z dětí zapojených do kampaně Podpořme děti s Downovým syndromem je i devítiletá Anička. Podle své maminky velmi společenská holčička, která má ráda malé děti od miminka až po vrstevníky. Umí si s nimi hezky hrát a společnost druhých vyhledává. Jen když se jí děti posmívají, je nešťastná.
Jedenáctiletý Marek se umí radovat z maličkostí tak nakažlivě, že tím dobíjí i lidi kolem sebe. Miluje koně, karate, tanec, vodní radovánky, zábavní parky i obyčejné chvíle, kdy je celá rodina pohromadě. A má Downův syndrom.
Tyto stránky používají k poskytování služeb soubory cookie. Používáním
tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace.
Můj účet
