Chlapeček přišel na svět před čtyřmi lety v 19:12 večer, pouhou minutu po své sestřičce Abigail.  Děti se narodily předčasně ve třicátém měsíci těhotenství. Dvojčata dají zabrat i v situaci, kdy jsou zcela zdravá, jenže jedno z dětí zdravé nebylo.

 „Miminka vážila po narození jako pytlíček mouky. Abinka se ale rychle vzpamatovala. Krásně prospívala a byla vždycky ukázkově zdravá a čilá. Sebík takové štěstí neměl. První tři měsíce svého života prožil v nemocnici se zápalem plic. Když jsem se přestala strachovat o jeho život a směl jít domů, přišla další jobovka,“ vzpomíná maminka Petra na období, kdy ještě nevěděla, co všechno mají se synem před sebou.

Dva obratle navíc

Lékařům se najednou nelíbil Sebastiánův rentgenový snímek. Chlapečkovi na páteři unikátně narostly dva zakrnělé obratle navíc. Obratle páteř zkřivily a tlačily na míchu. „Abinka se předpisově přetáčela na bříško, lezla, pak si sedla, stoupla a začala běhat. Nemohoucnost stejně starého Sebíka vedle ní ještě víc vynikala. Sebík se bez opory ani neposadil natož to ostatní. Navíc hrozilo, že se jeho mícha úplně přeruší a ochrne na spodní polovinu těla. To vše doprovázené obrovskými bolestmi. Srdce mi z toho, jak trpí usedalo,“ rekapituluje maminka Petra situaci.  Navíc v té době vztah neunesl synovu nemoc, rozpadl se a otec dětí rodinu s dvojčaty opustil. 

Reálnou hrozbu trvalého ochrnutí Sebastiánovy spodní části těla zažehnala velmi náročná a riskantní operace páteře v Motolské nemocnici. Tehdy dvouletý Sebík byl v té době nejmladší dítě v České republice, které takto náročný zákrok podstoupilo. „Mohlo se stát cokoliv. Všechno ale dobře dopadlo. Míchu mu zachránili,“ říká maminka. Chlapečka si odvážela domů s osmi šrouby v těle. Má je v těle dodnes a jeho páteř drží za pomocí dvou lanek pohromadě.  Sebastiánek nosil po operaci celý dlouhý jeden rok nepřetržitě korzet, kterému Abinka začala říkat „želvička“.  Ani pak ale nezačal chodit a nikdo z lékařů nevěděl proč.

Naděje tu je, ale...

Kolotoč dalších vyšetření ukázal, že chlapeček trpí takzvanou spastickou paraparézou. To znamená že má nohy v permanentní křeči. Plus se mu špatně vyvíjí kyčelní jamka, a proto v ní noha pořádně nedrží. Co to pro Sebíka znamená? „Opět si musel nasadit korzet, tentokrát kvůli kyčlím. Lékaři nám teď dávají naději, že by mohl i začít chodit. Tedy když bude poctivě nosit korzet, vydrží snášet botulotoxinové injekce a k tomu ještě bude intenzivně rehabilitovat. říká maminka tiše. Tady je ale velký kámen úrazu.

Statečný Sebík našel velkou spojenkyni ve zdravotní sestře Blance Gajdošíkové. S maminkou se seznámila během Sebastiánkova pobytu na dětském lůžkovém oddělení v Motole. „Moc jsem si je oblíbila. Jsou oba bojovníci a věčně pozitivně naladění. Sebastiánkovy vrozené potíže s páteří jsou závažné a velmi bolestivé. Vydržel to, co by nezvládli mnozí dospělí. Čas ale hraje proti němu. Rehabilitace nutně potřebuje, jinak svoji šanci samostatně chodit propásne. Bohužel jsou nákladné a pojišťovna je neproplácí. Maminka samoživitelka, jejíž syn potřebuje nepřetržitou péči, je ale sama finančně nezvládne,“ uzavírá zkušená zdravotní sestra.

Blanka Gajdošíková se stala Sebastiánkovou Patronkou. Společně se s maminkou obrátily na organizaci Patron dětí a podařilo se. Sebík může díky laskavým dárcům absolvovat tolik potřebnou terapii TheraSuit.