Sportovní trenéři někdy pláčou, že chybí talenty. My si to tak úplně nemyslíme, jen spousta talentů „nezahoří“, protože rodiče nemají dost peněz, aby je podpořili. Nemusíme nic zastírat: velká ztráta talentů hrozí právě v rodinách samoživitelek a samoživitelů. Patřila by mezi ně i dvanáctiletá zrakově postižená Gabriela.
Rozhodně i my v příbězích vidíme častěji model, kdy s dětmi zůstane sama maminka. U Gabky je to ale opačně. Žije jen s tatínkem. A je to právě on, kdo se zařekl, že se raději se sám nenají, ale dceru v jejím nadání podpoří.
Tatínek je původní profesí automechanik. Roky namáhavé fyzické práce se na něm podepsaly velkými potížemi se zády a rameny. Skončil v invalidnímu důchodu. Na péči o dceru je dnes úplně sám. Rodina nemá babičky, dědečky ani další příbuzné, kteří by pomohli. „Před čtyřmi lety zachránil tanec nejen dceru, ale vlastně i mě,“ přiznává. „Když od nás Gabčina matka odešla a odvedla si jejího mladšího bráchu, moc jsem se o dceru bál. Bylo to velmi těžké období, kdy jsem nevěděl, jak tehdy osmileté holčičce vysvětlit, že o ní matka nestojí. Byla hodně nešťastná. Ze všeho se dostala díky odborné pomoci, skvělému třídnímu kolektivu ve škole, a právě tanečnímu klubu. Denně děkuji za nápad ji tam dovést. Tanec jí vlil novou krev do žil. Dodal Gabce sebevědomí, našla v něm úžasné přátele. S trenérkami může probírat i tzv. holčičí věci, se kterými bych si já jako muž v době, kdy začíná dospívat, možná tak dobře neporadil. Zažívá zde úspěch a pocity naplnění i štěstí.“
O Gábince nám napsala s velkým respektem i její taneční trenérka a Patronka Michaela Gatěková „Gabka je členkou našeho tanečního klubu od svých osmi let. Věnuje se latinskoamerickým tancům a také disciplíně street dance. Má obrovský talent je pracovitá, cílevědomá. Hlavně ale vidíme, jak z utrápené smutné holčičky rozkvetla ve slečnu, která se už zase umí radovat.“
Podle trenérky své potíže se zrakem nikdy nebrala jako důvod k úlevám. Naopak, o to víc je na sebe přísnější. V době nedobrovolné covidové pauzy některé zcela zdravé děti zlenivěly a u tance nevydržely. Gábinka naopak přidala „Nevynechala snad jediný trénink na internetu. Skvěle se přizpůsobila složitému období, nadchla se pro distanční taneční soutěže a posbírala cenné medaile. Jedno stříbro a tři zlata,“ napsala nám její Patronka hrdě*.*
Na Gabčiny úspěchy je hrdý i tatínek, který se i přes své problémy se zády a rameny snaží pracovat aspoň brigádně, aby přilepšil do domácího rozpočtu. Náklady na Gabrielin tanec s sebou nesou financování kostýmů, cest na soutěže … „Gábinka je jinak hodně skromná dívenka. Neřeší oblečení ani další věci, které její spolužačky běžně mají a my na ně nedosáhneme. Ví, že prostě víc, než tanec nezvládneme. A to ještě s odřenýma ušima. I kdyby ho v dospělosti nechala, to, co ji dává teď, je nenahraditelné“
U nadaných dětí, jako je Gabka, platí ta nejkrásnější úměra: I ta nejmenší částka může pomoci podržet velký talent, věříme, že se nám to společně povedlo a že se brzy dozvíme o dalších Gabčiných medailích.
Letošní kampaň Darujme prázdniny se zaměřuje především na získání pravidelných dárců. I zdánlivě malá pomoc v hodnotě například jedné kávy, která se opakuje každý měsíc, může totiž znamenat zásadní podporu pro mnoho dětí. Finanční příspěvky zaslané v rámci kampaně Darujme prázdniny televize Nova navýší až do celkové výše 750 000 Kč.
Jedním z dětí zapojených do kampaně Podpořme děti s Downovým syndromem je i devítiletá Anička. Podle své maminky velmi společenská holčička, která má ráda malé děti od miminka až po vrstevníky. Umí si s nimi hezky hrát a společnost druhých vyhledává. Jen když se jí děti posmívají, je nešťastná.
Jedenáctiletý Marek se umí radovat z maličkostí tak nakažlivě, že tím dobíjí i lidi kolem sebe. Miluje koně, karate, tanec, vodní radovánky, zábavní parky i obyčejné chvíle, kdy je celá rodina pohromadě. A má Downův syndrom.
Tyto stránky používají k poskytování služeb soubory cookie. Používáním
tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace.
Můj účet
