Sportovní trenéři někdy pláčou, že chybí talenty. My si to tak úplně nemyslíme, jen spousta talentů „nezahoří“, protože rodiče nemají dost peněz, aby je podpořili. Nemusíme nic zastírat: velká ztráta talentů hrozí právě v rodinách samoživitelek a samoživitelů. Patřila by mezi ně i dvanáctiletá zrakově postižená Gabriela.
Rozhodně i my v příbězích vidíme častěji model, kdy s dětmi zůstane sama maminka. U Gabky je to ale opačně. Žije jen s tatínkem. A je to právě on, kdo se zařekl, že se raději se sám nenají, ale dceru v jejím nadání podpoří.
Tatínek je původní profesí automechanik. Roky namáhavé fyzické práce se na něm podepsaly velkými potížemi se zády a rameny. Skončil v invalidnímu důchodu. Na péči o dceru je dnes úplně sám. Rodina nemá babičky, dědečky ani další příbuzné, kteří by pomohli. „Před čtyřmi lety zachránil tanec nejen dceru, ale vlastně i mě,“ přiznává. „Když od nás Gabčina matka odešla a odvedla si jejího mladšího bráchu, moc jsem se o dceru bál. Bylo to velmi těžké období, kdy jsem nevěděl, jak tehdy osmileté holčičce vysvětlit, že o ní matka nestojí. Byla hodně nešťastná. Ze všeho se dostala díky odborné pomoci, skvělému třídnímu kolektivu ve škole, a právě tanečnímu klubu. Denně děkuji za nápad ji tam dovést. Tanec jí vlil novou krev do žil. Dodal Gabce sebevědomí, našla v něm úžasné přátele. S trenérkami může probírat i tzv. holčičí věci, se kterými bych si já jako muž v době, kdy začíná dospívat, možná tak dobře neporadil. Zažívá zde úspěch a pocity naplnění i štěstí.“
O Gábince nám napsala s velkým respektem i její taneční trenérka a Patronka Michaela Gatěková „Gabka je členkou našeho tanečního klubu od svých osmi let. Věnuje se latinskoamerickým tancům a také disciplíně street dance. Má obrovský talent je pracovitá, cílevědomá. Hlavně ale vidíme, jak z utrápené smutné holčičky rozkvetla ve slečnu, která se už zase umí radovat.“
Podle trenérky své potíže se zrakem nikdy nebrala jako důvod k úlevám. Naopak, o to víc je na sebe přísnější. V době nedobrovolné covidové pauzy některé zcela zdravé děti zlenivěly a u tance nevydržely. Gábinka naopak přidala „Nevynechala snad jediný trénink na internetu. Skvěle se přizpůsobila složitému období, nadchla se pro distanční taneční soutěže a posbírala cenné medaile. Jedno stříbro a tři zlata,“ napsala nám její Patronka hrdě*.*
Na Gabčiny úspěchy je hrdý i tatínek, který se i přes své problémy se zády a rameny snaží pracovat aspoň brigádně, aby přilepšil do domácího rozpočtu. Náklady na Gabrielin tanec s sebou nesou financování kostýmů, cest na soutěže … „Gábinka je jinak hodně skromná dívenka. Neřeší oblečení ani další věci, které její spolužačky běžně mají a my na ně nedosáhneme. Ví, že prostě víc, než tanec nezvládneme. A to ještě s odřenýma ušima. I kdyby ho v dospělosti nechala, to, co ji dává teď, je nenahraditelné“
U nadaných dětí, jako je Gabka, platí ta nejkrásnější úměra: I ta nejmenší částka může pomoci podržet velký talent.
Jak dlouho vydržíte nespat? Možná den, dva… Tobiášek i jeho maminka se však pořádně nevyspali třičtvrtě roku. Dnes čtyřletý chlapeček vydržel být vzhůru dvacet hodin denně, řval a svíjel se až do naprostého vysílení. Nikdo mu neuměl pomoci a nikdo nevěděl, co mu vlastně je.
Pětadvacetiletá Monika před dvěma lety uklidnila maminku umírající v hospici ujištěním, že vychová nejmladší dítě z rodiny za ní. Svůj slib se snaží i za cenu ztráty vlastních životních cílů zodpovědně plnit. Kromě malé Marušky se snaží poskytnout rodinné zázemí i středoškolačce Martině.
Vojtovi je 16 let a na první pohled je to docela obyčejný teenager. Volný čas tráví se svými kámoši, má rád fotbal a také se samozřejmě už otáčí za hezkými holkami. Učí se v oboru zámečník a vyrábět věci z kovu ho opravdu moc baví. Má však ještě jeden velký talent: hraje nádherně na varhany.
Tyto stránky používají k poskytování služeb soubory cookie. Používáním
tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace.
Můj účet
