Oliverek by se jednou rád rozběhl za ostatními dětmi

„Oli je veselý, pětiletý, upovídaný chlapeček s obrovským srdcem a chutí do života,“ popisuje nám svého malého žáčka Lucie Ostřanská. Ve školce se mu věnuje jako asistentka pedagoga. Oliverek se totiž narodil předčasně a jeho první cesta po příchodu na svět vedla na operační sál. Novorozeně trpělo nebezpečným onemocněním zvaným hydrocefalus. Jde o stav, při kterém se hromadí mozkomíšní mok v dutině lebeční. Operace v těchto případech spočívá v tom, že lékaři novorozenci zavedou VP shunt – tedy jakousi hadičku, která odvádí mozkomíšní mok z hlavy do bříška. Záchrana života dítěte je ale jedna věc, snaha o to, aby byl jeho další život co nejkvalitnější, druhá.

Za každým krůčkem hodiny a hodiny rehabilitací

Neblahý start do života ovlivnil další chlapečkův vývoj až do dnešních dní. „Svoje první krůčky udělal Oliverek ve třech letech, a to ještě s oporou,“ vysvětluje maminka. „Byla to velká sláva, které předcházelo nekonečné množství času stráveného intenzivními rehabilitacemi a cvičením prakticky od chvíle, kdy jsme si našeho milovaného chlapečka přinesli z nemocnice domů." Navzdory všemu je podle ní Oliverek velký optimista, miluje procházky, doma si nejraději jezdí s vláčky nebo auty a o všechno se zajímá. „Momentálně ho baví i vaření a pečení, u kterého musí vždycky asistovat," dodává maminka s úsměvem. „Velmi ráda bych řekla, že i rád rehabilituje, ale to nemůžu. Už ale ví, že cvičit musí, stejně jako si musí čistit zoubky.“

Nekonečno lásky a odvahy posouvat se dál

„Na Oliverkovi je vidět, že má doma milující a klidné prostředí, protože jde o velmi spokojené dítě,“ podotýká opět jeho školková asistentka. „Do všech aktivit, které si pro něj připravuji, se vrhá s nadšením. I když si v duchu říkám: ‚Tak zrovna tohle pro něj bude oříšek,‘ s úsměvem to zvládne. Jako bývalá zdravotní sestra vím, jak jsou pro něj rehabilitace důležité a vidím pokroky. Před pár měsíci chtěl být jen v chodítku. Dnes už se ve třídě mezi spolužáky pohybuje úplně sám a i venku se snaží chodit bez pomoci nebo se mě lehce přidržuje za ruku. Úžasné na něm je, že se přes veškerá svá omezení snaží pomáhat ostatním. Například se moc rád zapojuje do stlaní postýlek ve školce.“

Kolotoč se točí s celou rodinou

Kolotoč neurorehabilitací ovšem neovlivňuje jen chlapečkovo dětství, ale celý život rodiny, do které patří i jeho mladší sestřička. Nejsou placeny pojišťovnou, a tak rodina šetří kde může a veškeré úspory už vyčerpala. „Rehabilitace Olimu velmi pomáhají a rádi bychom je opakovali co nejvíce je to možné. Synovi umožňují trénovat svoji samostatnou chůzi, posilují ruku a celkově zlepšují stabilitu celého těla. Finančně je to pro nás ale stále náročnější,“ konstatuje maminka smutně. Oliverkova pedagožka ve školce je zároveň i jeho velká fanynka, a tak se s radostí stala Patronkou při podávání žádosti u Patrona dětí.

Chlapci jsme společně pomohli. Moc děkujeme všem dárcům!